Divadlo v Rytířské, Praha 1
DIVADLO V RYTÍŘSKÉ
 

Petr Kracik


(1958)


Petr Kracik
Divadelní režisér, dlouholetý ředitel a umělecký šéf Divadla pod Palmovkou vystudoval DAMU a první angažmá získal v brněnském Loutkovém divadle Radost. Počátkem 90. let dostal nabídku z Prahy a v roce 1992 se stal ředitelem Divadla pod Palmovkou, kde režíroval např. Tragický příběh Hamleta, dánského prince, O myších a lidech, Idiot, Ubohý vrah, Cyrano z Bergeraku, Přelet nad kukaččím hnízdem, Kočka na rozpálené plechové střeše, Gazdina roba, Ať žije královna!. Spolupracuje s Divadlem na Vinohradech, Národním divadlem, Východočeským divadlem Pardubice, Hudebním divadlem Karlín či s Městským divadlem Brno. Pro Divadlo v Rytířské připravil první hru Frankie a Johnny, v současné době režíruje tragikomedii Smlouva polského dramatika Slawomira Mrožka.



Petr Kracik, režisér hry SMLOUVA

Čím si vás získala hra SMLOUVA polského dramatika Slawomira Mrožka?

Komedie tohoto známého autora i mne po třiceti letech od svého vzniku překvapila nejen svou aktuálností, ale především svým neotřelým vtipem a sarkasmem, kterým Mrožek zpracoval témata jako xenofobie, arogance, moc, terorismus, ale i lásku k bližnímu a tajemno života. Neobvyklý příběh bývalého hollywoodského scenáristy, který žije v ústraní švýcarského pensionu a najme si zde svého vraha, protože již nemá na útratu, tak podle mne graduje téměř do detektivního příběhu se strhujícími dialogy, které nepostrádají vedle napětí i komediální situace a samozřejmě prvky absurdního dramatu. Mrožek je často v mysli diváků zafixován jen jako autor neživého absurdního dramatu, a někdy je takhle jednostranně inscenován. Překonat nálepku Mrožka, jako autora absurdního či existenciálního dramatu, a představit ho i jako autora s bohatým smyslem pro humor a vtip, autora, který svůj svět buduje precizní obrazností svých postav, jež nezůstávají věšáky na ideje a zhnusené obrazy, ale pevně vycházejí ze skutečného života a vracejí se do něho s nebývalou elegancí, poetičností a hlavně nadějí, bude klíčovým momentem celé inscenace hry SMLOUVA.


Jak došlo k obsazení Miroslava Etzlera a Karla Zimy a spolupracoval jste s nimi už někdy?

Všechno bylo trochu jinak. S Mirkem jsem poprvé a naposledy pracoval v minulém století, kdy byl ještě v angažmá v Národním divadle. Michal Mazač, producent Divadla v Rytířské, nás na jaře oslovil, jestli spolu nechceme znovu spolupracovat a naše odpověď zněla: ano. Mirek byl tak zaujat tématem i autorem samotným, že strhl i mne a samozřejmě "se obsadil" do jedné z hlavních rolí. Po prostudování textu hry, která se mi velmi líbila, jsem mu položil záludnou otázku: jak by chtěl jím vybranou postavu zahrát. Odpověděl s naprostou jistotou a s velmi sugestivní představou. Vše bylo v souladu s mým pojetím inscenace, tak jsem se také "obsadil" - do role režiséra. Spolu jsme pak vybrali Karla Zimu, s nímž jsme na divadle nikdy nepracovali.


Byl při zkoušení hry nějaký moment, který vás překvapil?

Ano. Ten se stal hned na začátku. Překvapilo mě, jak ti dva, myslím Etzlera a Zimu, kteří na divadle nikdy nespolupracovali, spolu obdivuhodně otevřeně hovoří i tvoří. Zkoušky díky nim paradoxně nezačínají včas, ale vlastně předčasně: už na ulici či v kavárně o hodinu či dokonce o dvě dříve, kde se spontánně potkávají a probírají předchozí zkoušku. Chápu je, mají to těžké. Mrožkovy hry se většinou koncentrují pouze na dvě postavy a autor nenechá hercům oddychu. Překvapuje je škálou možností řešení, jak jednotlivé situace zahrát či vyložit: Chvíli se zdá, že všechno je lež, za chvíli je vše vyvráceno jako pravdivý fakt, chvíli se jakoby nehraje, najednou je tam materiálu na deset postav. Autor rozehrává pekelnou hru na možnosti – jako v mistrné detektivce: napětí s ďábelským smyslem pro humor a s odleskem smutku z tohoto světa. Pevně věřím, že Mrožek a inscenace jeho hry SMLOUVA bude překvapovat i diváky. Doufám, že mile.



Petr Kracik, režisér hry Frankie & Johnny

Kde nebo kdy jste objevil hru Frankie & Johnny a čím vás zaujala?

Myslím, že hru jako takovou objevila moje žena Tereza a přemluvila mne, zda bych ji nerežíroval. Předtím ještě přemluvila Aleše Hámu. Je to trochu nezvyklý postup, protože režisér nejprve hru řádně přečte a udělá si představu o budoucí inscenaci. Pak se teprve rozhodne pro obsazení. Nicméně ti dva byli hrou tak posedlí, navíc tak krásně rozdílní při vykládání textu, že se nedalo odolat. Takže mne přemluvilo obsazení této inscenace.


Který okamžik představení máte jako režisér nejraději?

Paradoxně konec inscenace. Vše se zklidní, hrdinové se prokoušou doslovně i duševně do krásného rána a mají před sebou malé moře naděje, že život lze ještě žít. A pak ten konec miluju taky proto, že Tereza konečně vypadne z Hámovy postele, uklidí rekvizity a odjede se mnou domů.


Je těžší režírovat manželku Terezu Kostkovou nebo moderátora a muzikálového herce Aleše Hámu?

Nezajímá mne odkud kdo je, ale co do inscenace může přinést.
Manželku je vždy těžké režírovat. Už tu chybu opakuji téměř šest let..., ale docela rád. Tereza je jako herečka totiž velmi přemýšlivá, jde přesně za vizí své představované postavy. Po očku ji při práci sleduji a jen jemně koriguji její počínání na jevišti, protože je někdy hodně urputná až výbušná. Mám tento typ samostatných herců rád, ale snesu v inscenaci jen jednoho, víc bych nevydržel. Proto jsem rád za Aleše Hámu, který se absolutně nechal od režiséra vést, budoval svou figuru téměř až nenápadně, a vtipně komentoval situace, které jsme právě urputně řešili. A ten humor se zcela zákonitě přenesl i do ducha inscenace. To je taky důvod, proč jsem se přemluvil.



Repertoár:

Frankie & Johnny

Informace o představení Smlouva


profily všech umělců  |  úvodní stránka


 
© DIVADLO V RYTÍŘSKÉ    Rytířská 31, Praha 1    Web: www.divadlovrytirske.cz    E-mail: info@divadlovrytirske.cz