Divadlo v Rytířské, Praha 1
DIVADLO V RYTÍŘSKÉ
 

Jiří Langmajer


(1966)


Jiří Langmajer
Narodil se v Plzni, vystudoval hudebně-dramatický obor na Pražské konzervatoři a už při studiu si zahrál v seriálu Třetí patro. Byl v angažmá ve dvou pražských divadlech - Divadle pod Palmovkou a v Divadle na Vinohradech. V Divadle pod Palmovkou (1992 – 2005) vytvořil řadu hlavních rolí (Peer Gynt, Caligula, Oidipus, Amadeus, Ubohý vrah, Kean). Hostoval v Národním divadle, Hudebním divadle v Karlíně, Studiu Bouře atd. Dvě výrazné role Edgara v Králi Learovi a Hamleta vytvořil na Shakespearovských slavnostech na Pražském hradě. V roce 1999 se stal držitelem Thalie pro umělce do 33 let za roli Caliguly. Hrál v mnoha televizních inscenacích a seriálech – PF 77, In nomine patris, Kouzelný přítel, Bylo nás pět, Zdivočelá země, O ztracené lásce, Nemocnice na kraji města po dvaceti letech, Ordinace v růžové zahradě, Neviditelní, Kiminálka Staré Město, Labyrint atd. Z filmografie jsou zajímavé snímky Všiváci, Na vlastní nebezpečí, Svatá čtveřice, Pravidla lži, Návrat idiota.

Jiří Langmajer má dvě dcery Terezu (25) a Julii (17).



Jiří Langmajer (Lambert)

Co rozhodlo o tom, že jste nazkoušel hru Ani za milion! v Divadle v Rytířské?

Tak trochu jsem si to vysnil... Popravdě úplně první moment, že bychom něco takového mohli udělat, byl ten, že jsme společně s Adélou viděli v Divadle v Rytířské jedno představení a já zjistil, že v Praze existuje takový komorní prostor. A když mi ředitel divadla Michal Mazač nabídl, zda bych v něm nechtěl hrát, tak proč nevyužít toho, že jsme s Adélou partneři a jsme spolu tak málo let, že bychom to mohli spolu ustát jako herci. Není to sice poprvé, kdy společně hrajeme v jednom představení, ale poprvé v takové míře, že text není půl na půl, ale Adéla má výrazně větší prostor. Což je něco, co se v mém životě příliš nestává.


Kdo přišel s nápadem detektivní komedie Ani za milion! a čím si vás získala?

Po několika přečtených hrách pro nás Michal Mazač objevil hru Ani za milion!, která nás zaujala tím, že to napsali čeští autoři, odehrává se v neobvyklém prostředí – na opuštěném majáku, je v ní zajímavé rozložení sil a hlavně velká příležitost prezentovat se trochu jinak než v rolích, v nichž nás diváci znají. A pro mě osobně je nová i tím, že hraju něco jiného než obvykle v komediích - svůdníka...


To chce dost odvahy – hrát menší roli než vaše partnerka a navíc samotáře, jemuž naruší život živelná Francouzka?

Něco si člověk vymyslí, vysní, ale něco jiného je uvést to v život. Rozhodl jsem se, že tentokrát nebudu hrát něco, co hraju běžně, s chutí, rád a úspěšně… Vystoupit z toho není jednoduché. Každá změna hrozně bolí. Nešlo to tak lehce, jak jsme si představovali. Tím, že hrajeme něco, co nám není až tak vlastní, museli jsme se tím trochu protrápit. Ale pevně věřím, že díky herecké bolesti – a bolest očišťuje duši – bychom mohli potom sklidit dobré plody. Věřím, že o co bylo těžší zkoušení, o to radostnější bude hraní.

Byly chvíle, kdy jsme si nebyli vůbec jistí, nevěřili jsme si, dokonce ani já po třiceti letech hraní divadla nejsem takový frajer, abych si myslel, že to máme v kapse. Měli jsme pocit, že to není vtipné, nemáme na to, nehodíme se na to a nedáme to dohromady. Ale takový okamžik při zkoušení vždycky přijde...


Hrát jenom ve dvou, navíc s životní partnerkou, to byl váš nápad?

Velmi mě to lákalo. A když jsem zjistil, že je tady divadlo malých forem jako je Divadlo v Rytířské, kde mohou hrát jen dva lidé, byl to skvělý impulz.

Vlastně úplně poprvé mě to napadlo, když mi dal Jaromír Hanzlík hru Zdaleka ne tak ošklivá, jak se původně zdálo, kterou hráli dlouho a velmi úspěšně s Janou Brejchovou. Dával mi ji se slovy, že když mám teď vedle sebe i hereckou partnerku, tak ji můžeme spolu hrát. Ale je to historická hra a zatím na ní není ta správná doba. Přes takové "přískoky" jsme došli ke hře Ani za milion!.

Ještě musím přiznat, že jsem to byl já, kdo to moc chtěl. Adéla příliš ne. Jenže já si vysnil, že budeme jen my dva spolu zkoušet, hrát na jevišti i jezdit na zájezdy, což by mohlo úžasně prohloubit náš vztah. Samozřejmě pokud to ustojíme. Protože se také může stát, že to neukočírujeme, což se stalo mnoha hereckým partnerům, a nakonec se rozejdeme. Přesto jsem do toho šel, protože jsem přesvědčený, že to zvládneme.


Máte ve hře místo, na které se vždycky těšíte?

V hlavní roli je Adéla, já jenom přihrávám... Ale určitě se takové objeví, ale na to přijdu až později – možná tak po páté repríze. Sám se nechám překvapit. Moc bych si přál, abych měl dvě hodiny na jevišti pocit, že nám je dobře. Že jsme schopni věcí, které nebývají běžné – žít spolu a ještě spolu hrát divadlo. Takový zážitek bych přál i divákům. Navíc ti nás uvidí v neobvyklých rolích – třeba je to nebude bavit, ale možná budou trochu zvědaví. Jsme na jevišti jen dva herci, navíc životní partneři, v původní české hře odehrávající se na majáku, kteří odevzdávají maximum.



Repertoár:

Ani za milion!


profily všech umělců  |  úvodní stránka


 
© DIVADLO V RYTÍŘSKÉ    Rytířská 31, Praha 1    Web: www.divadlovrytirske.cz    E-mail: info@divadlovrytirske.cz